... byste našli na našem schodišti po pěti a půl letech, kdy funguje jako komín pro rozvod teplého vzduchu z krbu nahoru do pokojů.
A tak přišel čas, aby opět dostal bílý kabátek. Přispěla k tomu naše divoška Bety. Shodila během týdne dva své zarámované obrazy, které nám krášlily schodiště a odkryla tím ty šedé nádechy, které jsem si ani tak neuvědomovala, dokud nejsou do očí bijící v kontrastu s čistým zakrytým pozadím.
Řeknu vám, tak neorganizovaně jsem si ještě práci nenaplánovala. V pauze, když jsem čekala jako taxikářka na Bety, jsem v týdnu zajela do obchodu a v domnění, že beru bílou, popadla jsem kyblík se sympatickým jménem odstínu bílé víno. Doma jsem měla něco na dně dvou kyblíků s bílou barvou na začátek, ale když jsem otevřela bílé víno, zděsila jsem se, barva byla lehce žlutá. Tak jsem druhý den zajela do obchodu podruhé a konečně našla ten správný odstín. Už večer mi bylo jasné, že jeden kyblík nestačí. Ráno opět projížďka a do třetice to vše klaplo. Často se mě ptáte na barvy v interiéru. Po zkušenostech už kupuji jen Dulux. Mám s ním dobré zkušenosti, stačí vždy jen jedna vrstva (i u těch tmavých odstínů), krásně kryje a z válečku necáká. Tím nechci říci, že mám pod sebou čisto :-) Zacákat a udělat si všude nepořádek zvládnu ze štětců. Když jsem dříve malovala Primalexem, dvě až tři vrstvy byla nutnost. A to na sádrokartonových zdech, které bohužel nahoře máme, není nic praktického.
Na schodišti máme naší galerii. Ani nenechávám vytisknout fotky na fotografický papír, ale jednoduše na kancelářský papír na černobílé tiskárně. Není to tak nákladné a můžeme tak častěji obměňovat.
