Krásný den.
Je pravda, že poslední dobou nemám tolik chuť přispívat, pauzy jsou delší, než jste byli zvyklí, ale budu se snažit, co to půjde. Je mi líto, co se poslední dobou rozeběhlo za konverzaci u Toma, který na ten popud s blogem skončil, ale chápu ho. Není snadné být pod takovým drobnohledem a domněnkami druhých, když už nechce být součástí tohoto ani svého veřejného prostoru.
Poslední dobou jsem více fotila než psala, nějak mi došla řeč. Skládat a propojovat slova a ještě je vtipně v jednoduchých větách vygradovat, na to je mistr můj muž. Třeba jednou vše zúročí a konečně vydá svou knihu, moc bych mu to přála.
Vždy, když píšu cokoli sem na blog, nevidím ty tisíce lidí za obrazovkou. Jsem sama většinou s notebookem na kolenou a píšu, co potřebuji, nebo chci sdílet, ale nikdy si vlastně ty davy čtenářů ani nepředstavuji. Tento blog pro mě vůbec není středobodem světa, jak by se třeba někomu mohlo zdát. Občas se vyskytnou chvíle, kdy se vše obrátí naruby a prostor, který má v tichosti inspirovat a potěšit, se zvrtne na místo a semeniště hádek, jejichž dopady odnášíme my. Vím, šli jsme dobrovolně s kůží na trh, ale to, co vidíte a čtete, je jen zlomek naší skutečné reality. Tím neříkám, že si nějak skutečnosti přikrášluji, to jsme nikdy nedělala a je mi to z duše cizí. Jen nechci být úplně konkrétní, abych neubližovala sobě i druhým.
Prosím, pojďme se opět vrátit do klidných vod těchto virtuálních sítí, které tady po řadu let panovaly.
A proč jsem dnes otevřela blogger? Nechtěla jsem psát nic osobního, ale nemohla jsem nereagovat. Dnes jsem se chtěla podělit o výrobky mých páťáků. Budete potřebovat jen velkou krabičku od vajíček, barevné papíry, nůžky, fixy a lepidlo.
A jak na postup, najdete TADY.
Jednoduché a přitom tak milé a krásné. Kreativitě se meze nekladou :-) Můžete si tak vytvořit portréty celé třídy nebo rodiny.
Hodně tvůrčích okamžiků ♥
