pátek 18. srpna 2017

Co s vysloužilým špalkem na štípání dřeva?



Špalek už dosloužil. Tom na něm pět let poctivě každou zimu štípal dřevo do krbu a díky jeho zásekům a vlivu počasí získal špalek nádhernou patinu. Nejdřív jsem myslela, že dostane novou funkci ... dekorovat a krášlit zákoutí zahrady mezi keři. Ale když jsme navštívili naši kamarádku Stáňu, hned jsem věděla. Stáňa podle mě dělala špalkové anděly a nijak netroškařila, udělala opravdu obr barokního a po vzoru těch porcelánových mu dala do rukou svíčku. Tak teď se zase tímto nápadem opičím já. 



Jak na dřevěného anděla?
Už jsem to tu psala mockrát, al estejně mi chodí stále dotazy. Tak tedy

DIY ANDĚL
Budete potřebovat:
špalek
velký hřebík, nebo roksorovou tyč
karton
polystyrenovou kouli, nebo slámu, noviny a izolepu
sádrové pásky, nebo obinadlo a sádru
malé hřebíčky, nejlépe lepeňáky
drátek
vrtačku, kladívko

Vyberte si polínko nebo špalek. Důležité je, aby dokázal stabilně stát. 
Zatlučte hřebík jako krk pro anděla. U tohoto barokního velkého jsem použila roksorovou tyč. Už byla z výběhu pro králíky pěkně zrezlá. I hřebíky nechávám na dešti zreznout. Patina musí být :-)
Hlavička: Buď si kupte dostatečně velkou polystyrenovou kouli, nebo vytvořte svou hlavičku. Já tak velkou nesehnala, tak jsem motala. Z novin jsem postupně pomocí izolepy umotala dostatečně velkou kouli. Rada: izolepa jde potom špatně provrtat, ale i tak se povedlo. Lepší než izolepa by byla příště páska na malování.
Z kartonu vystřihněte křídla. Hlavičku i křídla oviňte speciální páskou z výtvarných potřeb. Je to páska (obinadlo), na kterém už je nanesena sádra. Pásku si nastříhejte na kousky, připravte misku s vodou a můžete začít. Obinadlo ponořte na vteřinu do vody a potom hned na karton. Pásku různě shrňte a prsty přetřete, aby byla křídla bílá a ne mřížkovitá. Mokrá páska krásně drží na jakémkoli materiálu a za několik hodin ztuhne a karton velmi zpevní.
Po zaschnutí sádry provrtejte vrtačkou hlavu do poloviny a napíchněte na hřebík nebo na tyč. Křídla přiťukněte malými hřebíčky ke špalku. Nejvíce se mi osvědčily lepeňáky s velkou hlavičkou. Hlavičky hřebíků nakonec přelepte kousíčkem pásky se sádrou, aby nebyl vidět žádný spoj.
Svatozář: nejlépe starý zrezlý drátek oviňte 2-3x dokola a na konci nechce několik centimetrů, abyste ji mohli zapíchnout do hlavičky.
Pokud budete dávat andělovi i svíčku, stačí hřebíky a na ni mističku položit. Já dělala dva anděly a oba drží keramickou mističku z aroma lampy. Obě aroma lampy mi Áša rozbil, když honil mouchy a jak se teď nerozbité mističky hodily.
A to je vše. 
Tak hodně zdaru, pokud se do vlastní výroby pustíte. My jsme na Vánoce připraveni:-)
Ale u mě nehrajou Vánoce žádnou roli, anděly mám kolem sebe zkrátka neustále.





Nové svatozáře dostali i staří andělé u dveří.


Druhého naděla jsem měla z klasického dvouletého vyschlého dřeva a ten potřeboval bílou patinu udělat. Vemte štětec a nasucho natřete balakrylem.


A takhle mi pomáhal náš chlupáč, který se zasloužil o kalíšky na svíčky, kluk šikovná:-)

Ještě se mě často ptáte, kde mohou andělé se sádrou stát. Já je mám venku na terase, prší na ně, sněží a i tak dva roky vydrží. Pokud páska se sádrou zřídne, není nic jednoduššího, než jim starou hlavičku i stará křídla opět obmotat sádrou. Pokud je necháte pod střechou, vydrží mnoho let.

Tak krásný den a také to máte s anděly jako já?
Věřím jim a mám je stále kolem sebe.

čtvrtek 17. srpna 2017

Pardubice


Opět další důkaz, že je všude krásně a v Pardubicích přímo nádherně. Malebné renezanční náměstí, malé kavárničky, kde umí udělat dobrou kávu. Na zahrádkách restaurací i kaváren  rozlévaná vínka, památky kam se podíváš ... Opravdu milé překvapení.











A co by to bylo za návštěvu Pardubic bez jejich perníku, že?
Nebyli jsme tu naposledy. Renesanční centrum nás dostalo.
Zdravím Pardubičáky a už se těším někdy příště i s prohlídkou zámku :-)

Krásný den.
M.

středa 16. srpna 2017

Pro uši


kam jinam než do Štramberka, krásného městečka plného fotogenických chaloupek. Místní uši nám chutnají více než perníčky. Poprvé jsme vyzkoušeli plněné šlehačkou a myslím, že u nich zůstaneme. I se zmrzlinou jsou úžasné. Tak máme zase zásoby, ale až dojdou, nevím, nevím. Karlovarské oplatky, hořické trubičky, olomoucké syrečky i slovenskou bryndzu u nás seženeme, ale štramberské uši nikde. A je to možná dobře, je to zkrátka specialita, která tady chutná nejvíce.
Malebné městečko na kopci. 









Když jsem si fotila nejrůznější zapadlá kouzelná zákoutí mezi malými chaloupkami, slyším přicházející hlasy: "Tam něco asi bude, když to fotí." Byli lehounce zklamaní malou zahrádkou s plaňkovým plotem. Neshledali ji zřejmě tak zajímavou a foťák zandali. Je to o úhlu pohledu, nejenom Trúba stojí za povšimnutí. 

















První snídaně doma po návratu z cest byly samozřejmě štramberské uši se šlehačkou a horkými malinami. Mňam. Krásné to tu bylo pro více smyslů a mávám místním.

Užijte si pohodový den.

úterý 15. srpna 2017

A dominikánskou kávu zašlu ...


paní Pavle Bendové s komentářem č. 229.
Gratuluji a věřím, že Vám bude chutnat jako nám.
Všem ostatním přeji hezký večer a ani nevíte, jak je mi líto, že nemám více balíčků.

PS: Pavlo, napište mi prosím přes kontakt adresu na doručení.

Bo Ostrava je region rázovitý






Jeden den při návštěvě Slezska jsme nechali odpočinkový od výšlapů po kopcích a rodina hlasovala. Buď Rožnov a jeho nádherný skanzen, nebo Ostrava a její Svět techniky v Dolních Vítkovicích. Bohužel jsem na Rožnov v hlasování byla sama. Chápu, byli jsme tam loni a holky se těšily, že zažijí něco podobného jako v Plzni v Techmánii. Už mě tady na blogu za těch pár let znáte a víte, že si nerada stěžuju, ale z Dolních Vítkovic si neodvážím ty nejlepší vzpomínky. Když opomenu nefungující klimatizaci (venku bylo 34°C a uvnitř ještě více + výpary ze starých strojů a pach oleje v tom dusnu byl opravdu nepříjemný), to je technika a dá se omluvit, že nefunguje, i když zaměstnanci si stěžovali, že je to tu celé léto. Mnohé expozice neměly pořádné popisky a nedalo se vyčíst, k čemu slouží. Viděla jsem nejen na nás, že zkrátka něčím hýbáme jen proto, že tam nějaká páčka je, ale netušíme, co je za ní. Nejvíc mě ale zarazilo chování personálu. Zavírací doba je 18h. Od 17,30 h za námi chodila zpruzená dáma s vysílačkou, sedla si vždy opodál a hlásila někomu z vyšších míst, kde se pohybujeme. Když chtěla Bety v půl šesté do strojovny lokomotivy, kde sedí a vše pouští animátor, zamknul před ní dvířka, že už skončil. 
Takže když to srovnám s tím výletem na Kokořín ... :-)
Ne, vážně, bohužel jsme se zřejmě netrefili. Svět techniky v Ostravě bude zřejmě pro jinou cílovou skupinu. Řekla bych pro děti  od 11-12 let, ty už více pochopí, oč jde. Mladí brigádníci se už asi viděli někde jinde než v práci. V areálu je i dětský svět, ale ten je separovaný pouze pro děti do šesti let. Holky kupodivu zaujal Malý svět techniky v U6, kde si mohou osahat a sednout na opravdové dopravní prostředky od parního automobilu, motorku, přes ponorku, řídit autobus a podívat se třeba i do lokomotivy. 
 Jsem ale i tak ráda, že jsme toto monumentální industriální místo viděli.

Krásný slunný den,
M.