Krásný den,
moc děkuji za vaše maily a zprávy, jste milé. Ptáte se, jak se máme, jestli jsme zdraví a podobně. I když sem už moc nepřispívám, nějak cítím, že čas tohoto média se už naplňuje, my se máme výborně, i přes nepřízeň, co se děje všude kolem
nás. Letos učím prvňáčky, tak vím, jak nepříjemné je s malými dětmi mluvit přes roušku, mít ji stále nasazenou. Je mi těch prcků tak líto. Jsem ale šťastná, že můžeme chodit do školy a vídat se, pracovat a hrát si. Když vidím mé vlastní holky, jak jsou stále mimo kolektiv, je mi z toho smutno. Bety byla ve škole od října jen týden:-(
Aby bylo člověku na duši lépe a nehroutit se, stačí nesledovat tak často televizi, pohlížet na celou situaci i z jiného pohledu, dobře jíst, hodně se otužovat, více se hýbat, ať už jakýmkoli způsobem, co každému jeho tělo dovolí a věřte, malými krůčky jde leccos ... jen věřit svému tělu a nevymlouvat se sám sobě. Však sama dobře vím, o čem mluvím :-) Tolik pohybu, co mám nyní jsme neměla ani ve dvaceti. Všechno jde, jen nebýt uvězněn ve svých domněnkách a strachu.
Mějte se krásně, buďte strůjci svého zdraví a držte si jasnou a optimistickou mysl.
♥
Od října stále jednou až dvakrát denně chodíme s Tomem do ledové vody v bazénu. Je to nádherný pocit, opravdu. Ty jehličky, co vám projíždí až do morku kostí a vy vnímáte jen přítomný okamžik. I když nemáte bazén, stačí kýbl s vodou, sprcha, hasičská nádrž, rybník, potok ... jsem nadšená, kolik lidiček začalo třeba jen podle sdílených fotek na instagramu. Jde všechno, jenom chtít.
Opatrujte se a mějte se rádi ♥
