U nás za vysvědčení k dortíku tradičně kniha.
Jsem vděčná, že Bety je hodnocena slovně. Je to sakra rozdíl, než vidět sloupeček známek a seznam předmětů.
Jak řekla jedna z mých netopýřích maminek ... Vysvědčení je pro ně jako dárek. Je to takový časák o dětech a ani samé jedničky by ji nedojaly jako několika stránkové povídání a vyobrazení její holčičky.
Děkuju.
Jsem ráda, že i rodiče vidí, jak smysluplné je pro děti slovní hodnocení a celoroční sebehodnocení. Nevede je k podvádění, úplatkářskému systému. Pracují a neptají se "Co za to?" Umí samy už od šesti let pojmenovat, co jim jde, nebo kde mají rezervy. Umí naslouchat druhým a případně je doplnit. Hejného matematika je naučila přemýšlet, bádat, nevzdávat vše hned, když něčemu nerozumím. Umí si radit navzájem, pomáhat slabším, vysvětlit, jak jsem došel k výsledku. Dnes mě malí netopýři opravdu dojali. Při loučení se jednotlivě ve stoje střídali v projevech a oceňovali kamarády, kolektiv a jak se jim bude stýskat. A když začali takoví špunti malí děkovat i mně ... musela jsem pro kapesník. Toto jsem nečekala a nezažila ani u velkých dětí.
Krásné léto, mí malí svěřenci.
