pondělí 17. října 2016

Sebehodnocení


Už druhým rokem jsme bez známek a já si to užívám. Děti také. Makají, dělají v tu chvíli vše, jak to nejlépe umí. Snaží se a silnější pomáhají návodnými otázkami slabším. Nikdo se neptá: " A bude to na známku?" Pracují a nikdy se neptaly, co za to dostanou. Zkrátka to takto jednoduše funguje. Myslím, že jsme už i přesvědčili babičky, že tu desetikorunu můžou dát dětem zkrátka jen tak do kasičky a nemusí to být úplata za jedničku. Učím už 20 let a čím starší jsem, tím přestávám na známky věřit. Vlastně už jsem  na ně přestala věřit. Absolutně odmítám teze, že když nebudou známky, tak je nedokopeš se učit. Naopak. Ten, kdo se učit nechce, se nezačne kvůli opakovaným zápisů pětek do žákovské učit. Jen bude hledat nějaký způsob, jak je nemít. Opisováním, podváděním ... známe to všichni. K vnitřní motivaci nedojde.
Co jsem vypozorovala z praxe a z povzdychů maminek prvňáčků, které mi píší mnoho mailů? Bohužel jsme to my učitelky a celý tento systém školství, který nastartuje v malých dětech úplatkářský systém ... co za to.
Děti přicházejí do školy v šesti letech s touhou učit se. Učení je pro ně přirozené a chtějí nasávat, dozvídat se, bádat, zkoušet ... zkrátka učit se bez jakékoli odměny, jen pro činnost samotnou. Nepotřebují razítka, jedničky, fazolky, puntíky, plusy červené, zelené  a další systematické záznamy. Odměnou je pro ně nabytá dovednost a vědomost a samotná radost z učení. A už v šesti letech samy dobře vědí, kde mají slabá místa, co jim nejde a kde zase vynikají a mohou pomáhat druhým. Stačí jim dávat zpětnou popisnou vazbu. Funguje to takto jednoduše, opravdu.
Například u psaní ... už od prvních řádek v písance v první třídě jsme s dětmi zavedli jednoduché sebehodnocení. Zeleně podtrhni na každém řádku to, co se ti nejvíce povedlo a červeně to, co bys nejraději vymazal. Ony  totiž moc dobře vědí, co se jim nepovedlo, samy podtrhnou a  já ušetřím za červenou náplň a nejdůležitější je, že je nemusím upozorňovat na nedostatky, ony o nich moc dobře vědí. 



Od prvního týdne ve škole už jako prvňáčci se mí netopýři jednou týdně sebehodnotí podle probraného týdenního plánu. Nejstěžejnější body probírané látky si sami ohodnotí. Nyní si děti zamilovaly sebehodnotící škály. Do jaké míry jsem látku pochopil a naučil se ji používat. A jestli máte obavy, že si to ulehčují a nadržují si? Ani náhodou. Jsou féroví sami k sobě a možná proto, že jim nehrozí žádné postihy a škály, nepotřebují fixlovat. za chyby děkujeme, ukážeme si, kudy cesta nevede a snažíme se ji neopakovat. Mé děti sedí neustále ve skupině po čtyřech a s tou jsou i konfrontováni při sdílení. Pokud někdo obhajuje při sebehodnocení něco, co není pravda, děti mu to dají jednoznačně najevo. 
Učí se být féroví k sobě samým a posoudit, co jsem pro to udělal, nebo ještě budu muset udělat, abych se zlepšil. Při sdílení slyší, že někdo si např. abecedu říká 10x denně a on jen jednou a že to bude možná zakopaný pes, proč mi to řazení slov tolik  nejde. Mají možnost slyšet různé strategie učení, doporučení, co druhým funguje. Nyní se snažíme  pracovat na myšlence, proč mi to či ono dělá ještě potíže. Uvažovat, jestli pro to nedělám málo a hlavně najít řešení. Nemám ráda odpovědi: "Budu se víc učit." Co to znamená konkrétně, chci slyšet. Každý den přepíšu 6 slov, nechám si diktovat slova, budu číst o 5 minut déle, zkusím nekoukat do krokovadla u příkladů do 20 ... Chci po dětech konkrétní srozumitelný jazyk.



Pod týdenním plánem jsou vždy dvě větičky, které děti dokončí. Pokaždé jiné. Můžete se zaměřit na učební pokroky, na chování, na přijímání sebe sama atd. Je to na vás. Tímto jednoduchým vhledem získáte od dětí spoustu cenných informací.



Zkrátka jsem jen chtěla říci, že i bez hrozby špatných známek děti makají, nesnaží se podvádět, vyhýbat se povinnostem, užívají si učení beze strachu a nikdo se neulívá. To jen my si myslíme, že bez známek by se zhroutil svět a nikdo by se vlastně učit nechtěl. Není rozumnější přenechat dětem zodpovědnost za své učení a tím i za svůj studijní život a připravit jim tak jiný hodnotový systém? 
Já bych byla všema dvaceti pro absolutní absenci známek v našem školním systému.
Nechci říkat, kdo to dělá lépe a kdo hůře. Jen jsem ze své praxe vypozorovala a jsem příjemně překvapena, jak to opravdu funguje a mám z dětí radost. Samozřejmě se musí takto začít od první třídy, aby dětem nebyla ukradena ta přirozená touha po učení.

A co vy a vaše vzpomínky, nebo něco z praxe s vašimi dětmi?
Z mnoha mailů vím, jak vás to tíží a jste mnohdy zoufalé.

Mějte prima dny a co nejméně trápení se školou:-)

68 komentářů:

  1. Zrovna řešíme tento problém doma :-D. Mě samotnou nikdy známky nezajímaly, jsem od přirozenosti zvědavá a chci věcem přijít na kloub. Moje dcera ale bohužel nějak ztratila motivaci, někde mezi první a čtvrtou třídou. Najednou jí nic nezajímá, nechce se učit, ani si povídat o škole. Otevřeně říká, že chce zpátky do školky, jen si hrát a nic nedělat. Skončili jsme u psychologa. Ach jo. Pro mě je svět a život jako mísa různých bonbonů, pro dceru je to růžičková kapusta se zelím (oboje nenávidí :-D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak Ti, Klárko, rozumím. Mám ale bohužel pocit, že ta dětská duše je tak křehká, že je to nezvratný proces. Možná, až si najde svou střední školu, kde ji bude bavit už její obor se vše v dobré obrátí.
      Držím palce.

      Vymazat
    2. Kláro, není to nezvratný proces, ale je hrozně těžké ho zvrátit. Stalo se nám přesně totéž se synem, změnili jsme školu, od 3. třídy pokračoval jinde, v systému sebehodnocení, bez známek, těžká práce na nalezené vnitřní motivace. To poškození z prvních dvou let bylo obrovské. Podařilo se to poměrně dost napravit. Ale teď je na druhém stupni a přijde mi, že se vracíme zpátky na úroveň první, druhé třídy, která napáchala tolik škody. Asi bude zase třeba změnit školu :-( Osobně mě překvapilo, jak moc špatný je ten klasický známkovací systém. Anka

      Vymazat
  2. Moni, hned bych do učení bez známkování naskočila. Bohužel u nás ve škole se dost hraje na unifikaci, v paralelkách jednotné učebnice a pracovní sešity, jednotné velké testy a tudíž snadno měřitelné výstupy - známky. Jenže čím jsem starší, tím víc mě to nebaví. Letos jsem nějak bez motivace. Jestli není čas se zas posunout o dům dál... Ivča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivčo, tak bojuj. Takoví lidé s tímto postojem právě ze školství odejít nesmí:-)

      Vymazat
    2. Nemyslím ze školství,umřela bych bez práce s dětmi... Jen někam,kde budu mít víc svobody k práci... Ivča

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. Díky, účo. Však Ty bys také mohla inspirovat:-)

      Vymazat
    2. Snad, někdy :-). U nás ještě známkování jede (spíš proto, že jsme obří škola a chtějí to spíš rodiče), ale já si to vždycky nějak udělám, dětem známky neustále vysvětluju a doplňuju vlastním komentářem, když můžu, používám jen slovní hodnocení a stejně tak ho píšu i každé čtvrtletí a přikládám ho i k výzu. Myslím, že má větší úspěch než známky. Puntíky černé, červené, duhové a jakékoli jiné, samolepky, razítka "za odměnu" jsem nikdy nezavedla, nejsem ani schopna to vést, zdržuje mě to, obtěžuje, radši si o něčem popovídáme. Tohle, co máte vy, se mi moc líbí. Třeba k tomu taky někdy dospějem.

      Vymazat
  4. Moni, díky za tento post. Souhlasím s tebou, známek není třeba. Bohužel, kolem 10 roku se přirozená zvídavost vytrácí, ať hodnotíš čímkoliv, nebo nehodnotíš. Je to asi nějak dáno vývojem, nástupem puberty, učení se stává opruzem. Ale tahle první etapa je hrozně důležitá, co nastartuješ v každém človíčkovi. Co je prosím krokovadlo? To je něco od Hejeného?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, Petro.
      Krokovadlo je vlastně barevná číselná osa, kterou mají děti při H-mat u sebe jak dlouho potřebují. Někdo krokovadlo opustí už na začátku 1. třídy, jiný ho má i ve třetí.
      V 1.tř. mají do 20, nyní v 2. tř. už do 100 a brzy přibude i tabulka násobků.

      Vymazat
  5. Dobrý večer, paní Moniko...opravu moc hezky jste to napsala. Jsem z oboru, momentálně na mateřské a už dopředu se mi ježí vlasy na hlavě při představě, vracet se do toho "honu za známkami". Zajímalo by mne, jak to řešíte s vysvědčením? Máte zavedené slovní hodnocení i tam? Nebo se musíte podrobit většině? Funguje u vás slovní hodnocení na celé škole? Děkuji za případnou odpověď. Míša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, i tam píšu slovní hodnocení. Vysvědčení mělo na tiskopise 3-4 stránky.

      Vymazat
  6. Úžasné! Tak ráda bych tohle aplikovala na své děti doma i v lavicích ve škole. Jen nevím, jestli by to šlo převychovat náš školský systém...možná se to jednou povede... zajímalo by mě ještě, jak potom pomračují děti na druhém stupni? Máte už
    absolventy, kteří už jsou třeba i na střední škole? Musí to být pro ně pak šok, ne? Díky za takové otevřené nezkostnatělé osobnosti jako jste vy 😉 Moc ráda čtu vaše příspěvky ze školy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zatím máme slovní hodnocení jen do druhé třídy. Ráda bych pokračovala dál, ale pohybujeme se na tenkém ledě. Bohužel tomuto systému nevěří a nesouzní většina pedagogů.
      Z ostatních škol se slovním hodnocením, kde jsme s učiteli mluvili, nebyl pro děti takový šok přejít na známky. Děti jsou jak savé houbičky. Ale těch několik prvních let jim hodně dalo.

      Vymazat
  7. Zni to bajecne.
    Nase deti jsou uz ve skolce vedeny, ze budou jednicky a petky. Pod polstar dostavaji bonbon, pokud spi... Grrrrrrrrrrr. Uplatky, uplatky... Nemam to rada. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bety také zažila hru na školu ve školce a nejvíce dostala mě žákovská v pěti letech na baletu a známkování. Nejlepší jednička se podporovala ještě samolepkou. Jsem z toho smutná. Proč to všechno? Chtěla chodit tančit a i když jsem byla proti, stále se děti mezi sebou poměřovaly, kdo měl se samolepkou, kdo s mínusem atd. Nerozumím tomu a je mi to vše proti srsti. Děti to opravdu nepotřebují. Nezasahujme jim takto do jejich čiré radosti z poznávání a učení se.

      Vymazat
  8. Moniko tak moc přeju vnučce,aby jednou měla takovou učitelku jako jsi ty:) aby byla první v rodě, kdo bude do školy chodit rád a nepoznamená ho negativně tak jako mě a mého syna... jsem tak ráda, že už to je možné, díky lidem jako jsi ty:) u tebe je místo i pro nás, co myslíme a vnímáme trochu jinak, i my bychom se tam cítili skvělí a mohli bychom zůstat sami sebou, což nám školství nedovolilo... díky :)Káťa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Káťo, díky. Držím palce, a´t vnučka zažije školu bez známek.

      Vymazat
  9. Je to skvělé. Pokoušela jsem se sehnat takovou školu/třídu pro syna před nástupen do školy, marně. Navíc jsem tvrdě narážela na nepochopení příbuzných (mezi nimi i učitelé) a okolí. Bez známek?!!!! Doma to teda vedem tak, že se neptám na známky, ale probíráme, co mu jde/nejde atd.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně. Říkám to i naší Terce. Nezáleží mi na známce, ale abys udělala své maximum pro tvůj dobrý pocit, že tomu rozumíš a co za to bude ... to mě tak nebere.

      Vymazat
    2. Zrovna dnes jsem si dopisovala s jednou maminkou,co jede na výkon. Starší dcera chodila domů vyděšená,kdyz dostala dvojku... mám ve třídě brášku,ktery už je na tom taky tak. Čtyři dny se s maminkou ucil na jednoduchý testik,aby ho dnes nehorázně zmastil. Jen proto,ze maminka očekává jedničku. . Jen co zazvonilo na hodinu,měl v očích paniku... Maminka uznala,ze mu to asi dělá ona... jenže pochybuju,ze dokáže změnit přístup.. Jedničky jsou Jedničky... Ivča

      Vymazat
  10. Moniko, pan Komenský by z tebe měl ohromnou radost, vážně moc.
    Tak jak to píšeš, to přesně cítím i já.
    Se současným většinovým školským systémem - orientovaným na výkon, princip odměn a trestů, často demotivující - mám problém. Pokud je dítko šikovné, nevázne to tak moc. Pokud se mu ale tolik "nedaří", je to začarovaný kruh.
    Je to vždy, jako všude, o konkrétní paní učitelce, panu učiteli, strategii školy. Nikoho nechci kritizovat, protože sama z vlastní praxe vím, jak je učitelství, pokud je děláno poctivě a pro prospěch dětí, náročné povolání. Není pro všechny.
    Aby člověk ke škole, žákům a učivu přistupoval jako ty, je dar. Přála bych si, aby bylo více učitelů jako ty. Děti totiž získají jedny pro život z nejcennějších darů: sebevědomí, sebeúctu, radost ze získaných vědomostí, obrovskou motivaci pro to, schopnost komunikovat, sebevyjádřit se, zdravě se prosadit, zažívají úspěch, být šťastní.
    Obrovský dík za to!
    Katka ♥

    OdpovědětVymazat
  11. Dobrý den, Moniko, váš příspěvek se mi nesmírně líbil! Dcera chodí do školy, kde není známkování, ale narazili jsme na jiný problém.........nezvládla to paní učitelka, kterou měli v první třídě. Odešla pak na vlastní žádost s argumentem, "že se cítí lépe mezi jedničkami a pětkami"........
    Teď mají skvělého pana učitele, který se v tomto systému cítí velmi dobře a na třídních schůzkách na něm můžeme oči nechat, když vypráví, co vše s dětmi zvládli.
    Záleží tedy velmi na osobnosti učitele.........Šárka

    OdpovědětVymazat
  12. Je prima číst, že to jinde jde pěkně. Momentálně řeším problém se synem ve třetí třídě. Mají novou paní učitelku, chodí do jiné budovy. Syn se do školy chodit bojí, bolí ho bříško. Ve třídě je pár kluků "zlobičů" a paní učitelka je asi nezvládá. Paní učitelka na děti křičí, dává kolektivní tresty... cesta do pekel.
    A pak čtu, že to jinde jde jinak.... díky za pěkný článek.

    OdpovědětVymazat
  13. alespoň někde to jde ... vlastně proč to nejde takhle všude????? Syn už dobře ví, že učení není o známkách, ale o vědomoste. Když to řekl pí. učitelce tak dostal trest. Musel psát - učím se pro dobré známky .... :( Tak jsem si to šla s učitelkou vyříkat a ... no to by bylo na dlouhý koment ... :( Vyhrožovala nám zhoršením známek a že to pak daleko nedotáhne atd .... Nebojím se v tomto případě použít slovo HNUS .... škoda že některé učitelky učí jen kvůli těm prázdninám ... Což není Váš případ a já jsem ráda, že alespoň některé děti mají takovou paní učitelku

    OdpovědětVymazat
  14. Milá Moniko, děti mám sice dospělé, ale Váš příspěvek jsem přečetla jedním dechem....starší syn měl už na prvním stupni čtyřky(z hudební výchovy mě fakt pobavila)a vím, že to opravdu neznamená, že nebude v dospělosti "fungovat". Je sice pro dnešní dobu " jen vyučenej " , ale dělá to co ho baví a rozumí tomu. Nevím, proč dnešní doba potřebuje samé "vysoškoláky" a na lidi co dělají řemeslo se někdy pohlíží jak na blbce....
    Přeji Vám sposty spokojených žáčků, kteří na Vás budou vzpomínat celý život. Martina

    OdpovědětVymazat
  15. jsem take ucitelka a absolutne sdilim vase nadseni pro sebehodnoceni a neznamkovani ... jak ja ty znamky nesnasim! v nasi skole jedeme napul, tradicni vysvedceni a slovni hodnoceni v pololeti a na konci roku ... aspon neco, ale tak moc bych chtela prejit na komplet zruseni znamek .. dekuji za sdileni vasich postrehu, jen vic takovych pani ucitelek ..

    OdpovědětVymazat
  16. A já Moniko doufám, že to rodiče Vašich dětí oceňují! Protože pro děti je to super, ale pro Vás samozřejmě spousta práce a úsilí navíc... My máme třeťáka, škola dobrá, učitelé lidští a dobří, ale známky, známky, jedna chyba za 2, dvě chyby za 3..., přitom vím, že ono si spousta věcí musí sednout, chce to čas a najednou to jde samo. A já musím doma najít míru, aby to dítě nemělo na háku a přitom nebylo ve stresu ze špatné známky. Takže přirozená touha po učení je přirozeně pryč :-(. Já jako dítě ve škole brečela kvůli dvojce... Mějte se krásně! Hana M.

    OdpovědětVymazat
  17. Ráda slyším, jak to u vás funguje! Tento systém se mi líbí, i když na škole, když jsme se o známkování/neznámkování učili, jsem byla trochu na pochybách JAK to funguje. U nejmenších ano, ale do jakého věku? Ale tak je to se vším. Líbí se mi různé prvky alternativních stylů, svým způsobem i domácí školy, jenže - jak ty děti pak fungují, když se dostanou mezi děti, které jely v tvrdě hodnotícím a hlavně soutěžícím systému?
    Další věc je, že už ve školkách je toto bohužel podporováno. Sama nechápu, že některé kolegyně si ulehčují zpětnou vazbu bonbóny, nálepkami, odměnami a dalšími nesmysly.
    Na druhou stranu musím uznat, že i já jsem v jednom období v tomto ohledu selhala. Když jsem měla třídu "odklaďáků" a nejstarších dětí, které byly pro poslední předškolní rok pospojovány z mnoha různých tříd čtyř budov mateřských škol. Tehdy jsme měli velké kázeňské problémy. (Až takové, že pár chlapců nešlo daleko ke sprostému oslovení učitelek, k násilí na dětech i učitelce - zní to strašně, ale i já dostala pěstí do obličeje od teprve šestiletého kluka! Rodiče spolupracovat nechtěli...) Zavedli jsme tehdy korálky sovy Rozárky za chování. Nehodnotila jsem já, nýbrž děti při čekání na oběd zhodnotily samy sebe a řekly zda si jej zaslouží nebo ne. Na konci měsíce jsme porovnávali zda mají děti korálků více než minulý měsíc a proč si myslí, že to tak je, zohledňovali jsme zda byl dotyčný nemocný apod. - v rámci jednotlivce. Až dosud by to snad nebylo tak špatné, jenže ano, dávali jsme pak i odměny... to už ono nebylo.
    A asi to mělo stejný efekt jako se známkami. Na začátku se všichni snažili, ale když zjistili, že i když se snaží, nic- moc z toho pro ně nekouká, začalo jim to být jedno :/ Bohužel sama nevím co jsem s touto třídou měla dělat, přemýšlela jsem i o tom zda je tato profese pro mě, že to nezvládám, nikdo k nám nechtěl chodit zaskakovat, byl to nejhorší rok v mé praxi.
    Sama mám nejradši ten začátek, když dostanu nové tříleté děti, se kterými si najedu na náš pohodový systém a s našimi pravidly si budeme pokračovat. Je to taková první třída školky. Když pak člověk dostane děti, které jsou zvyklé na jiné postupy a jiná pravidla, ještě k tomu od různých učitelů, není jednoduché něco nastolit - nebo alespoň pro mě... No to jsem se rozepsala. Každopádně Vám fandím a jsem ráda, že to funguje a jste spokojení! ;)

    OdpovědětVymazat
  18. Musím říct, že já bych ve svém dětství byla za takový systém učení šťastná a to jsem měla vždy jedničky, od první třídy jsem se učila sama a škola mě nesmírně bavila. Mám to štěstí, že syn chodí do podobné "alternativní" školy, jako máte vy, stále mě to hodně rozhodování, protože ho musím vozit autem každý den do školy 8km na vesnici (my bydlíme na malém městě a jednu ZŠ mám od domu 300 m, druhou 500 m). Byla jsem se taky jednou podívat na vyučování a bylo to super. Děcká nesedí celý čas u stolu, učí se mluvit o svých pocitech, počkat na řadu, nepřekřikovat se a pod. Ale i po 3 hodinách jenom sezení ve třídě jsem měla velké bolesti hlavy z toho hluku, který tam občas byl. Naší paní učitelku obdivuji (a všechny ostatní taky) a jsem moc moc vděčná, že jsem se tak rozhodla. Já se alespoň vytříbím v řízení auta, syn se pak naučí samostatnosti, až bude do školy jezdit autobusem.

    OdpovědětVymazat
  19. Dobrý den, Moniko, mám první třídu a rozhodla jsem se ( bez vědomí vedení - co není zakázáno...), že to budu taky dělat jinak. Učím také tak dlouho a měla jsem chuť na změnu. Sedáváme v kruhu, sebehodnotíme se, máme pravidla společně odsouhlasená, ale stále bojuji s kázní. V kruhu se děti tomu, komu něco provedly omluví, ostatní dají návrhy, jak to mají dělat jinak, ale vzápětí to udělají znovu, nevím, co s tím. Nechci aby moje děti stávaly za trest na chodbě, což mají v oblibě kolegyně. Máte nějakou radu? Eliška Slavíková

    OdpovědětVymazat
  20. Dobrý den,
    proč se zde zase kritizují známky? Mě tedy vůbec známkování nevadí. Protože dřív nebo později se s nimi děti stejně potkají a s hodnocením a posudky a měřením výkonů také. A naopak mi na této metodě a vlastně celém dnešním "moderním" stylu výchovy, kdy každá chyba je obhajitelná a vysvětlitelná, kdy vlastně nikdy nemohu udělat nic špatně, vadí, že pak potkáváte děti, kteří se spíš podobají malých divokým Tarzanům, protože si zrovna chtěli vylézt na zeď, tak si na ni vylezou bez ohledu na to, že někomu ublíží, že to někomu vadí. Myslím si, že pokud rodiče děti vedou správně, nepouští jim jen televizi, pokud ve škole spolu děti a paní učitelka mluví a komunikuje a věnuje se jim, tak známky vůbec nevadí. Protože to, co je nějak měřitelné, je také rozpoznatelné. Nikdy jsem své děti za známky netrestala, ale dostaly trest za to, že lajdačily a neučily se nebo za to, že mi o známce neřekly. Ve škole hodně záleží na učiteli. Dobrý učitel může vychovat super třídu a zároveň je známkovat a naopak. Spíš záleží na tom, pokud by se mezi žáčky objevil jediný záškodník-v jakémkoliv smyslu, nemyslím si, že by reál vypadal tak pohádkově, jako tyto články. Každopádně by bylo fajn, kdyby si mohli rodiče pro děti školu vybrat.
    Jo a ta žákovská na baletu....ha ha ha.... nikdy jsem neviděla, že by si děti poměřovaly velikost jedničky. Spíš je to naučilo povinnosti, že když jdu na balet, připravím si pití a notýsek. Jen jestli ty jedničky nepoměřovala hlavně Betynka.......a protože jednička nebyla největší, tak to celé pomluvíme.....:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se obávám, že ten článek překrucujete. Není namířená PROTI známkám. Pouze obhajuje jiný přístup a ukazuje jeho pozitiva. Monika sama píše: "Nechci říkat, kdo to dělá lépe a kdo hůře. Jen jsem ze své praxe vypozorovala a jsem příjemně překvapena, jak to opravdu funguje a mám z dětí radost."
      Jinak ta vaše poslední věta je úsměvná, až k ní jsem ten váš příspěvek brala seriózně :-) Marta

      Vymazat
    2. Hmmm, co je neseriózní? Mně třeba naopak vadí, že když se jedničky nedávají a paní učitelka chválí i to nejposlednější střevo, holčičku, která si dělá co chce, kazí to ostatním, rozlévá pití...... a paní učitelka místo výuky řeší tyto problémy na úkor času pro ostatní děti. Když někomu dá jedničku s hvězdičkou, někomu ne, tak některá maminka to svému dítěti vysvětlí a dítě se poučí, některému je to úplně fuk. A ta poslední věta???? Jak Vy víte, že to tak třeba nebylo???? Uvědomte si, že jakýkoliv blog je psaný JEDNOSTRANNĚ, jsou to názory a dojmy jedné osoby, neznamená to, že nejsou subjektivně viděné!!!!!!!!!

      Vymazat
    3. Pokud jsou psané jednostranně, tak naopak JSOU subjektivně viděné :)
      A jak vy víte, že to tak bylo? To je právě ta neserióznost, o které mluví paní Marta.
      Monika nám předkládá pouze svoje podložené zkušenosti. Vy v té poslední větě jen plkáte.

      Vymazat
    4. Ááá do zbraně.......!!!!! Sice pořádně nečtu, hlavně že útočím, že ☺��

      Vymazat
    5. ...zase jedna chytrá hlava...všechno ví, všechno zná....Hanka

      Vymazat
    6. Je mi tedy smutno, když čtu takové názory, přece holčička není úmyslně nejposlednější střevo, znamená to, že ji v životě nečeká nic, než špatné hodnocení? Co kdyby to bylo vaše dítě, děláte co můžete, pokrok nijak valný, jak se to dítě asi musí cítit? Chyby jsou od toho, aby se napravovali. Je jednoduché dát dítěti 5 a jede se dál, ale jak se z toho poučí? Příště se píše zas z něčeho jiného..

      Vymazat
    7. Napravovaly :o))

      Vymazat
    8. Nejlepsi je,kdyz nekdo kritizuje a neumi se pod svuj nazor podepsat. Petra V.

      Vymazat
    9. Holčičku nenazývám střevo ve smyslu nešikovná, ale rozmazlená, neposlušná, nevychovaná, zvyklá zřejmě, že doma se vše točí kolem ní, na první hodině kopala do babičky, když ji nutila dělat jako ostatní. Holčička se ani nesnaží, její rodině stačí, že má baletní sukýnku a chválí jí, jak je šikovná. Kdyby byla ve skupině s Vaší dcerou, myslela byste si to samé.

      Vymazat
    10. No neznám nikoho, komu by ty jedničky na baletu vadily. Zřejmě s tím Monika měla takový problém, tak tam dcera už nechodí. Jo a když se podepíšu Renata, budete spokojená, když anonyma nemáte rády......

      Vymazat
    11. Bohužel si někdo plete slovní hodnocení s pouhým vychvalováním. Chápu, nejste z oboru. Slovní hodnocení dává zpětnou popisnou vazbu. Není to vychvalování a chválení za každou cenu, ale popis i toho, co mi nejde, kde mám potíže a dává na rozdíl od špatných známek vyjádřených pouhou cifrou řešení, jak si svou pozici zlepšit. A to, že se někdo chová jako "tarzan" není důsledkem slovního hodnocení, ale absencí mantinelů a pravidel. A ty my tedy ve škole striktně dodržujeme a trváme si na nich. Nezapomeňte ale, že děti jsou utvářené především svou rodinou a záleží nejvíce na ní a na temperamentu každého dítěte, jak se projevuje.
      Nepleťte si SH s volnou výchovu.
      Ano, známkování školkových dětí mi opravdu vadí, ale důvod, že už Bety nechodí, je prostší. Zkrátka jsem nestíhala taxikařit a dojíždět do druhého města v době, kdy musím být v práci. Tak jsme našly kroužky jiné.
      PS: A pozor na IP adresy, nemyslete si, že jste v dnešní době opravdu anonymní:-)

      Vymazat
  21. Milá Mončí,jste zřejmě jedna z mála kantorů dnešní doby,která své povolání bere spíš jako poslání,tak jak tomu bývávalo kdysi dávno.Záleží Vám na tom,co děti skutečně umí!!Dokážete jim předat i něco víc,něco ze sebe!Nezáleží přece přitom na formě výuky ani způsobu hodnocení!!!
    Škola není jen o tom se něco bezmyšlenkovitě našprtat a nechat se vyvolat...takto získané znalosti dle mého nemohou být trvalé a použitelné.
    Od školy se dnes též čeká,že napraví již zanedbané...výchovu,komunikaci..Dětem vážně chybí vzory,motivace...počítačová doba nepůsobí příliš výchovně a pozitivně,základní životní hodnoty jsou odsouvány do pozadí..což se u budoucích generací musí nutně projevit!!!
    Jako máma tří dětí mám opravdu již obrovskou "praxi"..je co hodnotit i srovnávat..od mateřské školky,místní vesnickou malotřídku,přestup a dojíždění na základku do města,družina,kroužky,školní stravování...domácí vyučování dlouhodobě nemocného dítěte,nástup na střední školy,včetně internátu,jazykovka a v neposlední řadě univerzitní studium...a následně skok do reality ž i v o t...
    Vždy mi záleželo na tom,aby byly děti hlavně v pohodě.
    Spoustu dětí si Vás Mončí určitě nesmazatelně zapíše do srdíčka,to mi věřte a budou si Vás pamatovat a to je ten pravý smysl Vaší práce.Proto se prosím držte!
    Z chaloupky mezi kopci Jana Š.

    OdpovědětVymazat
  22. Dlouho sleduji Vás blog,mnohokrat jste mi byli inspiraci pro tvoření s dětmi.Nikdy jsem nepřidala komentář,ale nyní mi to nedá.😀Mám dceru,ktera chodí do třetí třídy.A až nyní konečně chodíme do školy a prožívame školu plnohodnotne.Od první třídy,minimum známek,zadne domácí úkoly,zadne nároky a dceru škola absolutně nezajímala,ted se jim změnila paní učitelka a známky jsou,jsou domácí úkoly,dokonce jsou slovní pichvaly...A dcera chodí že školy úplně nadšená,nejen když o tom mluví,ale i ji je to vidět v ocich!!Ohromná změna!!Vím,ze to není jen o tom,ze je paní učitelka znamkuje,ale je to o přístupu!!!!Takže pokud umí paní učitelka vytvořit dětem takové prostředí a zaujmout je i výukovými postupy,tak je úplně jedno jestli děti budou nebo nebudou znamkovany.Dulezite je aby s radostí chodili do školy a měli touhu po poznání nových a nových věcí.A myslím si,ze Vasi netopyrci mají tu nejlepší paní učitelku.😉😀
    Jinak tedy já osobně patřím do skupiny starých škol😁Známky uznavam ale nic za ně Nedávám.
    Mějte krásný podzim!!!
    (Omlouvám se za překlepy,pisu z mobilu).

    OdpovědětVymazat
  23. Naprostý souhlas!!!
    Pamatuji si na svá studia na střední škole, jak ty spolužačky, co se dokonale našprtaly a odříkaly látku u tabule doslova, dostaly za jedna. A my, co jsme s snažily o tom přemýšlet, odvozovat si to, jsme měli třeba trojku.
    A nikdy nezapomenu na to, jak mi z pololetky od bod utekla jednička, a hned jsem dostala na vysvědčení za dva. Spolužák, co to flákal, opisoval, ale vzal si referát navíc, dostal taky za dva.
    Systém známek je naprosto nesmyslný, vůbec nenutí lidi přemýšlet, snažit se věci chápat. Učení je pak otrava...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A každý kantor má nastavený jiný bodovací systém ... a potom poměřujte 2 a 3 z jiných škol.
      Systém známek je právě pro většinu lidí čitelný, jasný, jednoduchý, srozumitelný, zaškatulkovaný, zkrátka nad ním nemusí přemýšlet. Prostě dvojka.
      Já chci, aby děti od malička věděly, kde udělaly chybu a myslely na ní a uměly ji opravit. Uměly popsat, co dělají konkrétním jazykem a tím se naučily obhajovat svoje postoje, pocity,názory ... ale v souladu s respektováním a né urážením druhých.
      Nejsem ale ideální kantor, to vůbec ne, jen dělám vždy své maximum a jak to nejlépe v danou dobu dovedu.

      Vymazat
  24. Dobrý den Moniko,
    Vy jste moje srdcovka. Už cca druhým rokem jsem pravidelnou čtenářkou Vašeho blogu. Jste pro mě inspirací. Otevřeně se musím přiznat, že jste jeden z "pomocníků", který nás doma nakopl udělat velkou změnu.
    Bydlíme v Brně a náš syn nastoupil do 1. třídy do školy, kterou máme na dohled z okna. Ve třídě se všechny děti znaly ze školky. Školka měla 5 tříd po 20 dětech a z předškoláků se v ZŠ udělala jedna třída. Bylo to pro nás všechny nové a Tom chodil ze školky v 1. třídě nadšený. Úplně sálal veškeré novinky, měl radost, když se naučil číst a každý týden chodíme do knihovny pro cca 7 knížek, které sám přečte. Domů přicházel s radostí a poučoval nás o tom, co se dozvěděl. Od pololetí ale začlo jeho nadšení prudce klesat. Uzavíral se do sebe. S paní učitelkou jsme komunikovali.. po čase vyšlo najevo, že tam mají kluka, který ostatní děti zlobí, provádí jim nepěkné věci a je drzý i na paní učitelku. Najednou jsme začli vnímat i další věci, které nám začaly vadit. Například děti pořád soutěžily... kdo je početní král, tzn. kdo nejrychleji vypočítá, kdo nejrychlejí poví, kdo nejrychleji.... Děti byly vedeny ke vzájemnému soutěžení a rivalitě. Dostávaly 3 druhy jedniček... zlatá byla TOP, dostávaly puntíky, když něco špatného udělaly a za několik puntíků byla poznámka nebo 5. Když se náš Tom o přestávce ohradil na šikanátora, který mu sebral svačinu a snědl, když byl na WC, tak paní učitelka viděla pouze reakci našeho Toma. Počkala až zazvoní na výuku, pak předvedla oba kluky před tabuli a tam je demonstrativně pokárala před celou třídou, aniž by se zajímala, co se přihodilo. Samozřejmě šikanátor byla známá parta, s kterou se nedá již nic dělat (ani psychologové nepomohli) a tak pokárání směřovalo hlavně na Toma. Když ho ráno před odchodem do školy začlo pravidelně bolet břicho, tak to byla poslední kapka. S paní učitelkou jsme komunikovali. Pokaždé se snažila situaci řešit, ale vždy to bylo krátkodobé. Děti mi řekly, že raději s tím klukem kamarádí, protože kdyby ne, tak by to bylo ještě horší.
    Proč o tom takto sálodlouze píši.

    OdpovědětVymazat
  25. Rozhodli jsme se pro změnu. Tomík od 3. třídy chodí do nové školy, do které dojíždí přes celé Brno. Mají úžasnou paní učitelku, která je vtáhne do děje. Učitelku, která je má v každém předmětu rozdělené do malých skupinek (tak aby tam vždy byli silnější i slabší jedinci) a děti pracují ve skupinkách. Žádné soutěžení, kdo je nejrychlejší, nejlepší... Děti se učí spolu komunikovat, domluvit se, počkat, až dohovoří druhý. V češtině děti braly slovní druhy. Paní učitelka rozhodila po třídě papírky se slovy a každý musel najít podstatné jméno, přídavné jméno, sloveso... A pak z toho složit větu, která dává smysl. Ve skupince se musely domluvit na výměně. Nebo mají zrovna předmět matematiku. Venku je krásně. Paní učitelka řekne: "Děti, jdeme ven." A místo matematiky si udělají v přilehlém parku prvouku. Nebo se blíží třeba nějaký významný den, paní učitelka domluví autobus a udělá s nimi výlet na místo, kde ta osoba (např. Karel IV.) po sobě něco zanechal. Po cestě dělají různé úkoly, čtou zajímavosti atd. Byla jsem za paní učitelkou vyřizovat něco ve třídě a trošku jsme to protáhly. Zazvonilo, děti seděly v lavicích a bavily se. Paní učitelka zatleskala rytmus a děti opakovaly, další a děti znovu a bylo ticho. Paní učitelka šeptem zadala činnost a děti společně tvořily. Zírala jsem a nechápala. Ve staré škole se nás na třídních schůzkách ptala paní učitelka, kolikrát si myslíme, že musí písknout v TV, než děti udělají nástup? 25x!!! Je to obrovský kontrast.
    V nové škole, když děti začnou být opadlé, paní učitelka sedne za klavír a probudí je společnou písničkou. Známky mají jen sporadicky, paní učitelka je spíše dává pro rodiče (někteří na nich trvají) a aby v žákovské knížce něco děti měly. Minulý pátek si děti do školy mohly ve sklenici donést těsto na bramboráky. Paní učitelka donesla elektrickou pánev a během celé výuky ve třídě voněly bramboráky :) Tomík mi říká..."Mami, to je super škola, tam se vůbec neučíme." :) Ani neví, že co tam dělají je vlastně učení. Tom chodí ještě do ZUŠ, kde se potkává na hudební nauce se spolužáky ze staré školy. Mají v některých předmětech stejné knihy, ale jsou proti Tomovi hodně pozadu. Dokonce byl paní učitelkou ve třídě zvolen dozorce, který o přestávce dohlíží na klid ve třídě :(

    Jsem tak šťastná, že jsme změnu udělali. Vidím na synovi, že to není o známkách, že je to o přístupu a srdci paní učitelky. Je to i o zázemí, které ve škole učitel má. Je to i o zázemí dětí doma. Je radost pohledět na Toma, jak zvesela chodí ze školy, sám si vyhledává informace, ptá se a znovu je v něm probuzena touha po poznání. Je to radost vidět, když stejné hodnoty jsou sdíleny i ve třídě. Děti se učí myslet, respektovat názor ostatních.
    Když dnes potkám rodiče dětí ze staré školy a povídáme si, tak říkají: "To by bylo supr mít takovou paní učitelku a takto se učit." Ale nic pro to neudělají. Z 24 dětí ve třídě odešly 2 do jiné školy. Ano, Tomík vstává o hodinu dříve a spolu s ostatními kroužky a sporty je to náročnější... tak šťastného jsem ho ale snad ještě neviděla.

    Víc takových učitelek srdcařek, jako jste Vy!

    Martina z Brna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den paní Martino! Můžete mi, prosím, prozradit, která škola to je? Děkuji vám za odpověď. Michaela z Brna

      Vymazat
    2. Martino, taky se pripojuju 😀

      Vymazat
    3. Dobrý den,
      je to Cyrilometodějská církevní ZŠ na Kraví hoře.
      Kdybych mohla, hned bych tam sama chodila :)
      Martina z Brna

      Vymazat
  26. Hezký den, moc Vás závidím vašim školáčkům. Je vždycky učitel a UČITEL. A v tom je rozdíl. Moje dcera jde příští rok do první třídy a moc bych pro ni chtěla paní učitelku jako jste vy. Jenže je jich nedostatkové zboží. Ve firmě, když je někdo dobrý, tak ho za to náležitě odmění, ale ve školství je to bohužel paušální... Já jsem ve svém životě měla štěstí na dobré kantory. Moje češtinářka na gymplu byla hotový skvost - ta neučila, ta hrála divadlo, i po 20 letech od gymplu mám její hodiny stále v hlavě a to jsem technik, všichni četli, protože ona uměla nadchnout... Markéta

    OdpovědětVymazat
  27. Uvažuju o waldorfské škole, holky se doma učí celkem bez problémů-malou nebaví jen angličtina. Ale syn asi neví, proč se učí-potřeboval by nejdříve jít řezat dřevo a muset měřit a potom převody jednotek.Ne naopak. Tak asi dám malého tam. Je to ale daleko.Co si o těchto školách myslíš Ty? Díky moc za slevu na Biokuchařku!!!Veronika

    OdpovědětVymazat
  28. Obdivuji paní učitelky jako jste vy a moc bych si je přála pro svoje 4 děti. Ne pro SH, ale protože svoji práci máte ráda a děláte ji s ♥. Pracujete na maximum a jde vám hodně o děti.
    SH jsme taky zažili..a když jsme je porovnávali u dcery které bylo na konci 1.tř 7let a u starší, které v té době bylo 15, tzn. po 8 letech a text byl slovně skoro stejný,šly a nešly jim stejné věci, kroutili jsme hlavami jestli to má nějaký smysl.Byli jsme z toho zklamaní. Asi si to p.učitelky chtěly urychlit, a používaly stejný mustr......Známky pro mě jsou spíše rychlým ukazatelem-umí/neumí-rozumí/nerozumí.
    Každá metoda má svoje pro i proti.Nejsem z oboru a ať je to SH nebo známky, vždycky záleží jaký je učitel člověk.A buď to tam má nebo ne.Co je platné, že má p.učitelka školy, a spec.pedagogiku, když to s dětmi neumí,křičí po nich, děti ji nemají rádi a potom ani rodiče...myslíte, že když p.uč.nemá svoje děti, může dětem dobře rozumět?..ale to je jiný příběh
    Moni už jsem vám to psala dříve, jste úžasný člověk, je vidět že svoji práci a děti máte ráda♥.Je hezké, že to někde jde a daří se.Vždycky je mi trochu líto, že naše děti to nezažijí.Pěkné dny.Zdraví Eva.Z.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je znát, když učitelka slovně hodnotit musí a chce. Ta, co musí, jede prostě podle přednastaveného mustru. Ta, co chce, hledá formulace, které dítě opravdu vystihnou. Je to ale o spoustě práce navíc... Nejen při sestavování hodnocení, ale při průběžné práci v hodinách... Monika má můj obdiv, přála bych si mít tolik energie Ivča

      Vymazat
  29. Moni, perfektní článek. Mluví mi z duše a upřímně závidím všem dětem, které učíte. To, co píšete, je úplná pravda. Moje dcera (toho času v 8. třídě), ztratila motivaci už dávno. Není jedničkářka, spíš tak průměr, ale s množícími se nezdary a připomínkami učitelů, začala školu úplně odbývat. A já jen poslouchám nové a nové stížnosti od učitelů. Navíc teď pracuju jako asistentka pedagoga s chlacem s diagnostikovaným ADHD a s přístupem učitelů a neustálým špatním hodnocením, je to beznadějná a bezvýsledná práce. Nikdy není dost dobrý. Pak zuří, odmítá pracovat a schytá další 5. To co jste napsala je prostě dokonale pravdivé a hřeje mě u srdce, že stále existují učitelé, kterým nejde o známky ale o děti. Přeji krásné dny :).

    OdpovědětVymazat
  30. Ty jsi milá Moni na Zlatého Ámose:-)
    Chceme Tě do naší školy také.
    Právě řešíme přístup naší paní učitelky. Když měl skřítek mamču v porodnici a věděla to, dala mu poznámku, že nemá tepláky a pětku, že nemá úkol. Žákajdu sice nemají, v sešitech skoro nic není a pak se večer na netu vyrojí známky a připomínky. Divím se, že se ještě mrňous ze všeho neotrávil. A to měl vloni samé jedničky a doma se snaží.
    Pojď k nám....

    OdpovědětVymazat
  31. Dobrý večer Moniko,
    otevřela téma, které je pro mě velmi zajímavé.
    Jsem učitelka/neučitelka. Začala jsem učit až v pozdním věku, po 15 letech práce v jiné sféře a několikaleté mateřské. Informace o stylech výuky jsem čerpala z různých zdrojů. Ze svojí základky, absolvované za tuhé normalizace, jsem si nepamatovala vůbec nic.
    Mě známky taky otravují, otravují a zdržují. Úplně praštěné mi připadají u výchov. Jak můžeme známkovat výchovu k něčemu. Výtvarka - každý rád tvoří. Jak můžu známkovat snahu? Musím je přece nadchnout, podnítit kreativitu, učit hledat krásu ... Tělocvik - někdo běhá rychle někdo pomalu a co? Pohyb je přirozenou součástí člověka. Výchovy by prostě měly podnítit zájem a lásku k tématům, kterými se zaobírají.
    Nedovedu si ale představit, jak by vůbec české školství bez známek fungovalo. Co by kontrolovala školní inspekce? Jak by se sortovaly děti při přechodu na "úžasná" víceletá gymnázia? Nebo na střední školy. To, že známky absolutně nejsou motivační vidí snad každý, proč není tedy vůle zrušit je? Samé otázky. Děti, které se rády učí se budou učit stejně. Ty, které ne, špatné známky uzavírají v kruhu.
    Měla jsem štěstí, že jsem byla účastníkem vyučování v jedné severské zemi. Za krátkou dobu tam jsem pochopila jednu věc: české školství se děti snaží naučit mnoho znalostí (dovedností) povrchně, neustále je nutí porovnávat se mezi sebou a srovnává s ideálem - soupeřit. Severské školství má už v plánech minimum znalostí, ale zkoumají je do hloubky, žáky neporovnává v běžném vyučovacím procesu mezi sebou - soupeří jen sami se sebou. Nutí je poučit se z vlastních chyb, nechvátá, každému dává prostor pro jeho vlastní tempo. To, co žáci stihli v jedné hodině tam, by odpovídalo dle českého nadupaného RVP tak prvním 10 min. klasické vyučovací hodiny. Dost jsem se tam inspirovala, dost jsem se uklidnila, že některé moje cesty jsou v pořádku.
    Až známky nebudou chtít ani rodiče ani školy navázané na ZŠ, známky zmizí. Musíme si asi počkat na generaci rodičů, kteří už budou mít jiné nároky než jedničky. Ti možná vyvinou tlak na to, aby došlo k nějaké změně.
    Hanka
    Svých dcer se nikdy neptám, co dostaly za známky, ale co nového nebo zajímavého se ve škole dozvěděly.

    OdpovědětVymazat
  32. Ach jo...my jsme jinde...takynemám ráda ten systém, ale jsme v něm až po uši...Kačka je v páté, syn v deváté a já naříkám od první...jak najít vnitřní motivaci, když ví, že i když se snaží, stejně budou jen ti, kterým to nejde a učitelky jsou spokojené, když mají v třídě vyrovnané řady, plné šikovných holčiček a můžou "učit" bez starostí...pak se divíme, že jsou děcka stále víc "zlobivější" a nevíme si s nimi rady...

    OdpovědětVymazat
  33. Komentuji jedním slovem...OBDIVUHODNÉ! Málokdo si dá z "dnešních" učitelů tolik záležet právě na slovním hodnocení žáčků. Bohužel se tohoto pro své děti asi těžko někdy dočkám...klobouk dolů a jen tak dál! :-) Jana

    OdpovědětVymazat
  34. Učím sice teprve pátým rokem, ale hodně věcí mi vadí (jednou z nich je všudypřítomné známkování). U nás ve škole je to ale tak, že pokud mají z písemky děti jedničky (maximálně dvojky), mám z toho samozřejmě radost, protože je vidět moje práce. Studená sprcha ale přijde ve chvíli, kdy mi je vedením naznačeno, že jsem písemku sestavila špatně, protože takový výsledek přece není v pořádku :-(
    Tiše tedy závidím možnost dělat věci ve škole jinak. Jste opravdu šťastná žena...
    Děkuji za krásný, inspirativní blog. Objevila jsem ho teprve dnes a jsem nadšená :-)
    Simona

    OdpovědětVymazat
  35. Dobrý den, úplně úžasný článek, jde mi do noty. Chtěla jsem se zeptat, byla byste ochotná mi poskytnout vaše "formuláře" k nahlédnutí? Učím doma syna - druháka, neznámkuji, ale nehodnotím vůbec nijak a to mi taky nepřijde úplně ok. Ten systém sebehodnoceni se mi zdá super, chtěla bych ho zavést, jen právě nevím, co všechno a jak... Děkuji moc za pomoc :)
    Tereza Rezková
    (tereza(zavináč)statekurezku.cz)

    OdpovědětVymazat
  36. Teda...já jsem tak ráda, že se mi dostalo celkem přísného vychování jak doma, tak ve škole. Když si vzpomenu na školská léta, tak jediné předměty, na které se dalo v pozdějším studiu navázat, byly předměty podmíněny silnou autoritou a vykazovaly se všeobecnou nudou, nevolí a drilem. A naopak předměty a paní učitelky všemi milované a oblíbené se později ukázaly jako "ty nás nic nenaučily". Tím nechci v žádném případě hodnotit práci paní Moniky, pokud má s těmito metodami dobré výsledky, žáci ji respektují a nemají problém přejít na jiný systém požadovaný na druhém stupni nebo víceletém gymnáziu, je to fajn. Ale co mě zaráží jsou ty komentáře zde, jak některé dámy na základě vhledu do jedné hodiny jsou schopny poplivat celý školský systém. Pořád si myslím, že nejvíce záleží na učiteli a je jedno jestli používá známky, kolečka, srdíčka etc. důležitá je osobnost, láska ke svému zaměstnání a láska k dětem. A skutečně i přísný učitel, který se jeví jako pedant a necita, to může s dětmi myslet velice dobře. Jen se mu nedostane té pochvaly a uznání hned, ale až třeba za pár let

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych řekla, že dámy zde nemají vhled jen do jedné hodiny, ale četné zkušenosti se školským systémem - ať už své vlastní, nebo skrze své děti.
      Já se nejvíc naučila od učitelů, kteří byli nároční v tom smyslu, že od nás skutečně očekávali výkon, a zároveň byli féroví - a byli velice oblíbení.
      Pedanti mě nikdy nic pořádného nenaučili, jen ničili mou snahu a touhu se něco naučit.

      Vymazat
  37. My si neznámkování u nejmladšího náramně užíváme :)

    OdpovědětVymazat

Mějte se hezky a předem děkuji za vaše milá slova a řádky, kterých si velmi cením.
S láskou Monča ♥